Filipíny

Filipíny

Rád bych tento svůj článek uvedl malým cliché...

"Když jsme se v srpnu rozhodovali kam jet, Filipíny byly jasná volba"!

Není to poprvé co nás tato exotická destinace zlákala. Poprvé jsme se na Filipíny podívali před dvěma lety, když jsme si na týden zkusili jak vypadá život na ostrově Palawan. 

O dva roky starší a tedy i "zkušenější" jsme se rozhodli, že se na Filipíny vrátíme, a to hned na tři týdny.

Plán zněl jasně, vidět toho co nejvíc, a co nejméně se zastavovat. Vím, říkáte si, někdy je lepší cestovat v klidu lenošit a raději toho stihnout méně, ale takové cesty my prostě nevyhledáváme.

Hned prvním rozhodnutím o plánu naší cesty jsme svou zásadu nezastavovat se porušili. Nevadí... Strávili jsme krásných dvacet hodin v studené ale přesto prosluněné Shanghai, která nás vrátila zase o dva roky zpět do vzpomínek, kdy jsme strávili dva týdny cestováním po Číně. Chutě a vůně všudy přítomných dim sum, smažených kuřecích pařátků i přehnaně pálivých polévek s chilli nám v nose zůstanou ještě po dlouhý čas.

Cesta rychlovlakem letícím 300 km/h byla už jen takovou třešničkou na dortu, která podtrhla naše dvacetihodinové putování po Shanghai.

První Filipínská zastávka po pobytu v číně byla v Manile. Ta se kvůli zpoždění letu z Číny stala malinko hektickou. Přejezd mezi terminálem 3 a 1 jsme neměli šanci za pomocí shuttle busu stihnout, a tak jsme díky pohotovému taxikáři, který si sice za desetiminutovou cestu vzal 30 dolarů dobíhali na letadlo zhruba patnáct minut před odletem, naštěstí jsme ho stihli!

Cesta letadlem na Cebu už proběhla v naprosté pohodě, a my mohli začít putování po prvním z námi vybraných ostrovů.

Z hlavního města Cebu jsme měli plánovanou cestu do Alcoy, využili jsme jako správní cestovatelé místní autobusové dopravy, abychom se více sžili s místní kulturou. Čtyři hodinky cesty už nebyly nic co bychom po desetihodinovém letu nezvládli. 

V Alcoy jsme měli v plánu strávit dva dny a navštívit Tumalong Falls a vykoupat se s velerybími žraloky.

Vodopády Tumalong Falls byly jedním slovem úžasné. Prošli jsme všechny čtyři úrovně, a na každé bylo něco jedinečného. V jedné úrovni jsme si skočili z útesu pod vodopád, v druhé jsme si nechali pěkně namasírovat záda proudy ze skály, no prostě jsme si celou tu cestu nahoru k pramenu prožili se vším všudy!

Večer jsme si spestřili výletem do města na proslulé BBQ. Jestli jsem se na něco opravdu těšil, tak to byla filipínská marináda, nikde na světě takovou marinádu na maso neumí, skoro by se dalo říct, že je to jejich národní poklad!

Unavení a přecpaní jsme šli spát, abychom se připravili na zítřejší výlet za velerybími žraloky.

Normální člověk si na dovolené asi budík na pátou hodinu ranní nenatáhne, ne tak my. Měli jsme zjištěno, že nejlepší je na žraloky jet opravdu brzy ráno, kdy jsou davy turistů nejmenší a voda nejčistší. Vyplatilo se to! Ale řeknu vám, respekt z té patnáct metrů dlouhé ryby opravdu šel, a to prosím nežere maso, ale jen kryl (ikdyž myslím že bych se jí do tlamy i při svých rozměrech vešel na dvakrát)

Potápění mělo limit třicet minut, a stálo 1000 PHP což je pro našinec 500 Kč, a doporučil bych ho každému bez výjimky!

Kam se vrtnou dále? No přece na Negros! Na ten jsem se opravdu těšil. No ne ani tak na ostrov samotný, jako na tu motorku kterou si půjčíme!

Znáte to, vítr ve vlasech láska v duši, no a pod očima kruhy od zplodin z náklaďáků. 

První den jsme se rozhodli trochu odpočinout, a strávili jsme klidné odpoledne v hotelovém bazénu. Ale den druhý, to přišlo konečně pořádné dobrodružství. Půjčili jsme si motorky, a vyrazili za zataženého počasí do hor abychom se podívali na dvě sopečná jezera.

No to by ale nesměla být naše dovolená, aby se něco pěkného nepřihodilo. Když jsme dojeli asi do poloviny cesty, kterou jsme měli před sebou, přišla doslova průtrž mračen, samozřejmě jsme byli bez pláštěnek, a déšť stále sílil. V takovém počasí se opravdu nedalo jet dál, protože při jízdě se prakticky nedalo dívat na cestu. 

Když to nevyjde jednou, zkuste to podruhé! Ne nejeli jsme do hor za dvě hodiny po dešti, ale pěkně na druhý den, kdy už nám počasí přálo. Cesta na jezera zabrala asi hodinu, a za vstup na jezera jsme zaplatili směšných 60 PHP tedy 30 Kč za osobu. 

Procházka od jednoho jezera k druhému zabere asi hodinku pomalejší chůze, prakticky neprostupným terénem filipínské džungle. Nicméně pro ty lenivější, je možnost přeplout celé jezero na lodičkách za 250 PHP tedy asi 125 Kč.

Cesta zpátky probíhala bez jakýchkoli problémů, ostatně dolů se jede taky líp než nahoru.

Výletem na Jezera byly naše dny na Negrosu sečteny, a bylo na čase přesunout se dál.

Další ostrov, který jsme si vzali do parády byl Sequior. 

Bylo vlastně trochu štěstí, že jsme se tam dostali, protože jezdily jen dvě lodě denně, z toho kvůli velkým vlnám na moři lodě nevypravovala jedna přepravní společnost, tak si asi dovedete představit ten nával a boj o lístky na loď. Doslova jsme se museli poprat s číňany o místo v řadě. 

Na sequioru jsme měli plánovanou první změnu hotelu jak se říká na slepo. Dobře jsme však udělali, protože hotel, ve kterém jsme se ubytovali nebyl nejlevnější, a rozhodně se o něm nedalo říct, že by patřil mezi kvalitní ubytovací místa na Sequioru. Malá poznámka za všechny, záchod jsme si splachovali vodou z kyblíku....

Jinak si ale na prostředí ostrova nemůžeme stěžovat, jestli se o ostatních ostrovech dalo říci, že byly plné jídla, Sequior svými grilly a hrnácnami doslova přetékal, a tak jsme o hladu rozhodně nezůstavali.

Plán zněl jasně, druhý den po příjezdu navštívit Paliton beach, jednu z nejkrásnějších pláží na ostrově. Tu vám ale v tomto článku bohužel nepopíšu, protože jsem ony dva cestovní dny strávil na pokoji s cestovatelským průjmem.

Když jsem se konečně vyhrabal z pelechu, zbýval nám čas na přesun do hotelu v severní části ostrova, a návštěva Saladong beach, bohužel nám tak trochu (opět) nevyšlo počasí, a po cestě jsme jako obvykle zmokli na kost. Ono na Filipínách není problém zmoknout, nevadí to, pokud nejedete na motorce, protože vzduch je teplý, a vy sice neuschnete ale zima vám rozhodně není. 

Nakonec jsme se ale rozhodli, že si pobyt na Sequioru prodloužíme, protože se ve výhledové předpovědi objevovaly i piktogramy sluníčka, a my tak mohli konečně stihnout prozkoumat celý ostrov se všemi možnostmi, které nám nabízel.

Zbývající dny, které jsme netrávili v sedle motroky, jsme prolenošili na pláži v námi nově vybraném resortu, byl za stejnou cenu jako ten předchozí, ale byl nesrovnatelně lepší.

Krásná rána na pláži jsme doplňovali procházkou a večery hudbou a dobrým kokosovým rumem který stál 90 PHP za 0,7 l. No prostě ráj na zemi.

Odpočívat ale není úplně v našem stylu, a taky jsme měli před sebou ještě další plánované zastávky. Čas se nachýlil, a my se museli chtě nechtě přesunout na další ostrov v pořadí.

Na ostrově Bohol, kam jsme se po návštěvě Sequioru vydali, jsme se neměli v plánu zdržet dlouho, nebyl příliš rozhlehlý, ale jeho dominantou byly čokoládové kopce. Kdo vydržel dvě hodiny v sedle motorky, byl odměněn pohledem do krajiny, kterou lemovaly homolovité kopečky obrostlé zelení, která v průběhu ročních dob mění barvy až do čokoládově hnědé. Pro ty bystřejší, přesně proto se říká těmto kopcům Chocolate hills.

Na Boholu je možné vidět také malé opičky Nártouny. Tuto kratochvíli jsme si ale na doporučení našich kamarádů odpustili, protože opičky, které jsou přes den schované v korunách stromů, jsou velké asi jako dlaň, a proto moc za pozorování nestojí.

Posledním ostrovem, kde jsme se rozhodli strávit nejvíce času, byl ostrov Camotes.

Cesta na něj byla poměrně svízelná jelikož jsme museli absolvovat čtyři hodiny na lodi. Nejdříve cestu zpátky na Cebu, z Cebu se přesunout do přístavu za město a další dvě hodinky na lodi až na Camotes.

Na Camotes jsme byli odsouzeni k naději, že seženeme volný hotel, protože na Booking.com nebylo možné si jakýkoli pokoj zarezervovat. Naštěstí jsme přijeli v dobrý čas, a místa v nejlepšího hotelu na Camotes, který byl co do komfortu to nejlepší co jsme si na Filipínách dopřáli, se zrovna uvolnily a my se mohli s klidem v srdci ubytovat na deset dní, a vyrážet na průzkumné vyjíždky do okolí.

Prozkoumali jsme doslova každou píď ostrova, jeskyně, pláže, města, vodopády, dokonce i potápět jsme se byli, mušle nasbírali, prostě splnili jsme vše co jsme si od při výletu na Camotes předsevzali.

Potápění se opravdu vydařilo, krásná, tyrkysově modrá voda byla opravdu všude kam se člověk podíval, a já mohl konečně zkusit, zda ještě překonám hranici 15 m na jeden nádech (rozuměj ponor). Nebýt těch neviditelných medůz, vyvázli bychom z vody se zdravou koží, ale pár popálenin se brzy zhojilo, a my vystoupili na nedaleké pláži, která byla doslova posypána mušlemi všech rozličných tvarů a velikostí.

Na Camotes jsme si také dopřáli opravdové nakupování na místním trhu. Koupili jsme si tuňáka za 120 PHP za kilo, což je na naše zhruba 60 Kč, no prostě skvelá ryba a úplně zadarmo! Mohli jsme mít taky slepice a bojového kohouta, ale bylo nám líto je buď sníst nebo vypustit do přírody, tak jsme jejich nákup s díky odmítli.

K tuňákovi nám na stole přistála pořádná porce mangového džusu z čerstvého maga, za pár korun no prostě jsme si užívali pobyt plnými doušky.

Z jeskyní, které jsme na Camotes prozkoumali bych zmínil rád jednu, která se nachází pod horou Kalvary. Pokud se někdy vydáte na Camotes, určitě se nezapomeňte do této jeskyně podívat, protože nabízí koupání ve sladké a průzračné vodě, a plavbu skrze jeskynní průrvy!

Co ale určitě doporučit nemohu, je jídlo Lechon manok, nevím, zda v našem rezortu nevěděli co to Lechon manok je (mělo by to být grilované prasátko), ale po objednání tohoto jídla předemnou přistála porce škvarků bez masa, kterou jsem opravdu nedokázal sníst, jelikož úplně přetékala tukem. Spokojil jsem se tedy s rýží. Káťa si zase náramně pochutnávala na filipínské národní specialitě Halo Halo, nebudu ji tady sáhodlouze popisovat, byly to fazole na sladko, kukuřice nějaké želé a zmrzlina (opravdu zvláštní kombinace).

Camotes jsou opravdu malé ostrůvky, cesta přes oba zabere maximálně dvě hodiny, ale zato stojí za návštěvu, protože když je prozkoumáte celé, zbývající dny máte jako stvořené pro odpočinek a lenošení na pláži nebo v hotelovém bazénu.

Troufám si říct, že co do srovnání s naší předchozí návštěvou Filipín, a cestou na ostrov palawan, jsme stihli prozkoumat a poznat daleko více z filipínské kultůry a způsobu života. Objevili jsme několik desítek krásných míst, na které se možná ještě rádi jednou podíváme. A co je nejdůležitější, načerpali jsme spoustu energie pro celoroční kreativní tvorbu, kterou ať už v mém "foto podání", nebo pomocí Kaččíných sladkých dobrot budete moci zakoušet po celý rok plnými doušky!

Závěrem bych chtěl poděkovat Fujifilm - CZ za zapůjčení fotoaparátu a objektivů na naší tři týdenní cestu, a obuvnické firmě Vasky, za zapůjčení cestovní obuvi, která mě příjemně pronesla celou dovolenou!

Cestám zdar, a příště na přečtenou!